Kyanotypie

Tato technika Modrotisku je pro mě úplně nová, ale naprosto fascinující. Spojení přírody, rostlin, bylin a fotografické techniky je velmi hravé a kreativní tvoření (nejen) s přírodninami.

Fotochemický modrotisk (též kyanotypie nebo železitý tisk, z řeckého kyanos = modrý) je jedna z historicky nejstarších fotografických technik, jejímž produktem jsou výrazně modré obrazy.

Tento proces vyvinul v roce 1842 anglický přírodovědec a astronom Sir John Frederick Herschel (1792-1871). Kyanotypie tak byla historicky třetí fotografickou technikou po daguerrotypii a talbotypii (kalotypii), s níž bylo možno zhotovovat stabilní fotografické obrazy. Na rozdíl od předešlých technik založených na stříbrných solích je kyanotypie založena na fotocitlivosti železitých komplexů, což jí řadí k levnějším technikám. Sám Herschel je pak autorem běžně užívaných výrazů negativ, pozitiv, fotografie a snímek.

Intenzivní, možno říci až křiklavě modrá barva kyanotypů se však hodila jenom pro malé spektrum motivů, vůbec však nebyla vhodná pro portréty a krajiny, což byla v 19. století nejoblíbenější témata. Peter Henry Emerson (1856–1936), anglický fotograf, zakladatel naturalistické fotografie, tehdy prohlásil: "Jenom vandal by tisknul krajinu červeně nebo modrotiskem".

Technika kyanotypie byla mnohem vřeleji přijata v technických kruzích pro zhotovování kopií stavebních a strojírenských výkresů, kde sytá modř vůbec nevadila. Od 70. let 19. století se začala masivně rozšiřovat. Od původního kopírování, prováděného kompletně ručně na slunci, se postupně vývoj posouval od předhotovených, komerčně dostupných fotocitlivých papírů, přes elektricky osvětlené prosvětlovací aparáty, až k plně automatickým kopírovacím strojům, které zastaly osvit, ustálení i sušení kopií, jež se prosadily ve 20. letech 20. století.

Kyanotypie byla také používána fotografy 19. století jako levná technika ke zhotovení testovacích výtisků fotografií než se přešlo k finální projekci na papírovou předlohu.

Anna Atkins (roz. Children, 1799-1871), anglická botanička, byla první fotografkou na světě a toto její prvenství je úzce spjato s fotochemickým modrotiskem. Díky známostem jejího otce Johna George Childrena s tehdejšími členy Královské společnosti Williamem Henry Fox Talbotem a sirem Johnem Herschelem se dozvěděla o tehdy nově objevených fotografických postupech. Pomocí kyanotypie na fotocitlivém papíru zhotovila fotogramy (přímé fotografické obtisky) mořských řas vyskytujících se na britských ostrovech, z čehož vzniklo první dílo nazvané Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions vydané v roce 1843 v několika exemplářích. Tato kniha byla první fotograficky ilustrovanou knihou a zároveň jasným důkazem toho, že fotografie může být zároveň estetická a vědecky prospěšná.

Fotochemický modrotisk byl v posledních desetiletích oživen uměleckou komunitou, jakožto cenově poměrně nenáročná a esteticky zajímavá technika pro tvorbu neobvyklých motivů na papírových a textilních plochách a je často využívána v různých kreativních workshopech.